Žádost o přijetí a představení se
Napsal: 04 říj 2025, 20:53
Dobrý den, jmenuji se Milan Holcr. Pocházím z Teplic (Ústecký kraj). Už od malička mě otec lákal k modelářství, jelikož můj tatínek dělá Vrchního mistra Zabezpečovací a Sdělovací techniky u Správy Železnic v Ústí nad Labem, tak jsem se o jeho práci vždycky zajímal – co tam dělá, co má na starost a podobně. Už od malička mě zajímaly mašinky a vagónky, zjišťoval jsem, jak a co funguje, jak se to řídí a tak dále 
.
Už od malička jsem strašil tatínka, že budu jezdit na mašinách. Ukazoval jsem mu dokonce i lokomotivu, na které budu jezdit, a která stojí dodnes před výtopnou v Ústí nad Labem jako památník – stojí tam Bobina, která v noci svítí. Jak postupně šel čas, tak jsem dostal od jednoho příbuzného staré mašinky, koleje a vagónky ve velikosti TT ještě od výrobce BTTB, a napadlo mě: co kdybych si udělal modelové kolejiště? Tak jsem pomaličku začal zkoumat, jak a co funguje, kde co mám zapojit a podobně. Ale bohužel se mi moc nedařilo, protože jsem nebyl manuálně zručný.
Později jsme s rodiči zjistili, že mám poruchu učení a jemnou motoriku rukou. Byl jsem zklamaný a myslel jsem si, že nebudu moct stavět modely, protože mám jemnou motoriku rukou. Ale moji rodiče se nevzdali a pokaždé mě motivovali a pomáhali mi. Postupně jsem začal dostávat Lego stavebnice, které jsem se učil stavět, a začalo mě to hodně bavit. Jak šel čas dál, tak se mi manuální zručnost o dost zlepšila a táta mě začal učit porozumět jednoduché elektronice a jak si postavit kolejiště, jak zajistit, aby vláčky jezdily spolehlivě a podobně.
Po půl roce se mi povedlo postavit menší funkční kolejiště s analogovým ovládáním. Byl jsem naprosto nadšený a hrdý, že se mi splnilo to, co jsem vždycky chtěl.
Po menším období mě začaly zajímat i tanky a bojová vozidla pěchoty, jelikož mi tatínek vyprávěl, jak jezdili na vojně se spojovacím OT-64 a jak stříleli s T-54 ve Vimperku na tankové střelnici. Postupně jsem se o to začal zajímat, začal jsem hrát hry na téma tanky, učil jsem se postupně historii těch tanků a řekl jsem si: proč se nevěnovat i tankům? Začal jsem se učit stavět statické modely, postupně jsem se učil i lepit, protože v té době jsem byl nešika
. Ale po menším tréninku už mi to šlo od ruky.
Pomalu jsem končil 9. třídu na základní škole a začala mi nová etapa – učeň na učebním oboru jako slaboproudař elektromechanik. Bohužel jsem potkal špatnou partu ve třídě a musel jsem se pořádně začít učit. Prvák byl a bude vždycky nejtěžší. Neměl jsem bohužel moc času se věnovat modelářství, ale pokaždé jsem si čas našel, i když to pak byla třeba pětka z testu z elektroniky.
Když jsem začal postupně více a více rozumět elektronice (cca začátek 3. ročníku na učebním oboru), tak jsem chtěl opravovat tanky, přístrojové desky, radiové stanice a tak dále. Ale neměl jsem odvahu někam napsat, třeba na dobrovolnou práci. Během týdne ale přišel za námi pan vedoucí odborných praxí, pan Masopust, a začal nám vyprávět o zaměstnání, že se nemáme bát vykročit nohou dopředu a že pokud se chceme něco naučit, tak ať do toho jdeme. Od něho jsem si vzal příklad a po závěrečných zkouškách jsme napsali panu Janouškovi ze Smržovky, že bych chtěl opravovat tanky, že se zajímám o vojenskou techniku. Nakonec u něho jako dobrovolník opravuji a dělám různé údržby na tancích a postupně se dál učím.
Nakonec jsem potkal na Tankových dnech jako pořadatel paní Elišku Šubrtovou s modeláři a uvědomil jsem si, že mohu taky jezdit na různé akce, ukazovat modely, co mám, a pokecat s lidmi.
Modely RC tanků a vozidel mám:
• Ural 4320 1:16, na kterým jsem předělal přijímač a vysílač.
• Jeep Willys MB 1:10, na kterým dělám momentálně vzhledové úpravy.
• M26 Pershing 1:16, na kterým jsem předělal komplet elektroniku.
• Momentálně dělám z 3D tisku BVP-1 ve velikosti 1/10 na dálkové ovládání.
A děkuji moc za přijetí. Snad vám budu nějak užitečný .
S pozdravem Milan Holcr.
.Už od malička jsem strašil tatínka, že budu jezdit na mašinách. Ukazoval jsem mu dokonce i lokomotivu, na které budu jezdit, a která stojí dodnes před výtopnou v Ústí nad Labem jako památník – stojí tam Bobina, která v noci svítí. Jak postupně šel čas, tak jsem dostal od jednoho příbuzného staré mašinky, koleje a vagónky ve velikosti TT ještě od výrobce BTTB, a napadlo mě: co kdybych si udělal modelové kolejiště? Tak jsem pomaličku začal zkoumat, jak a co funguje, kde co mám zapojit a podobně. Ale bohužel se mi moc nedařilo, protože jsem nebyl manuálně zručný.
Později jsme s rodiči zjistili, že mám poruchu učení a jemnou motoriku rukou. Byl jsem zklamaný a myslel jsem si, že nebudu moct stavět modely, protože mám jemnou motoriku rukou. Ale moji rodiče se nevzdali a pokaždé mě motivovali a pomáhali mi. Postupně jsem začal dostávat Lego stavebnice, které jsem se učil stavět, a začalo mě to hodně bavit. Jak šel čas dál, tak se mi manuální zručnost o dost zlepšila a táta mě začal učit porozumět jednoduché elektronice a jak si postavit kolejiště, jak zajistit, aby vláčky jezdily spolehlivě a podobně.
Po půl roce se mi povedlo postavit menší funkční kolejiště s analogovým ovládáním. Byl jsem naprosto nadšený a hrdý, že se mi splnilo to, co jsem vždycky chtěl
.Po menším období mě začaly zajímat i tanky a bojová vozidla pěchoty, jelikož mi tatínek vyprávěl, jak jezdili na vojně se spojovacím OT-64 a jak stříleli s T-54 ve Vimperku na tankové střelnici. Postupně jsem se o to začal zajímat, začal jsem hrát hry na téma tanky, učil jsem se postupně historii těch tanků a řekl jsem si: proč se nevěnovat i tankům? Začal jsem se učit stavět statické modely, postupně jsem se učil i lepit, protože v té době jsem byl nešika
. Ale po menším tréninku už mi to šlo od ruky.Pomalu jsem končil 9. třídu na základní škole a začala mi nová etapa – učeň na učebním oboru jako slaboproudař elektromechanik. Bohužel jsem potkal špatnou partu ve třídě a musel jsem se pořádně začít učit. Prvák byl a bude vždycky nejtěžší. Neměl jsem bohužel moc času se věnovat modelářství, ale pokaždé jsem si čas našel, i když to pak byla třeba pětka z testu z elektroniky
.Když jsem začal postupně více a více rozumět elektronice (cca začátek 3. ročníku na učebním oboru), tak jsem chtěl opravovat tanky, přístrojové desky, radiové stanice a tak dále. Ale neměl jsem odvahu někam napsat, třeba na dobrovolnou práci. Během týdne ale přišel za námi pan vedoucí odborných praxí, pan Masopust, a začal nám vyprávět o zaměstnání, že se nemáme bát vykročit nohou dopředu a že pokud se chceme něco naučit, tak ať do toho jdeme. Od něho jsem si vzal příklad a po závěrečných zkouškách jsme napsali panu Janouškovi ze Smržovky, že bych chtěl opravovat tanky, že se zajímám o vojenskou techniku. Nakonec u něho jako dobrovolník opravuji a dělám různé údržby na tancích a postupně se dál učím.
Nakonec jsem potkal na Tankových dnech jako pořadatel paní Elišku Šubrtovou s modeláři a uvědomil jsem si, že mohu taky jezdit na různé akce, ukazovat modely, co mám, a pokecat s lidmi
.Modely RC tanků a vozidel mám:
• Ural 4320 1:16, na kterým jsem předělal přijímač a vysílač.
• Jeep Willys MB 1:10, na kterým dělám momentálně vzhledové úpravy.
• M26 Pershing 1:16, na kterým jsem předělal komplet elektroniku.
• Momentálně dělám z 3D tisku BVP-1 ve velikosti 1/10 na dálkové ovládání.
A děkuji moc za přijetí
. Snad vám budu nějak užitečný .S pozdravem Milan Holcr.
